Ukázky štočků

je v polygrafii označován druh tiskové formy. Jedná se o tiskovou desku s vystupujícími, vyvýšenými tiskovými prvky. Zhotovena může být z různých materiálů, například z kovu nebo plastu, ale také ze dřeva nebo linolea, a tiskový obraz je do ní vyleptán, vyryt, vyfrézován nebo nejnověji také vypálen laserovým paprskem. Společně s knihtiskem, který byl z tiskáren vytlačen ofsetovou technologií, zanikla také naprostá většina chemigrafií. Úplně ale z polygrafie štočky nevymizely. V současnosti jsou používány pro fóliovou i bezfóliovou ražbu a slepotisk. Už se však nejedná o zinkové štočky, ale o štočky vyleptané do hořčíkových desek, kterých se vyrábí nejvíce. Pro specifické použití jsou také vyráběny také štočky mosazné a silikonové. V knihtiskové technologii tisku z výšky byly štočky jedinou možností reprodukce grafických motivů, ať už pérovek, nebo autotypií. Používány byly leptané nebo ryté zinkové štočky. Výrobou štočků ze zinkového plechu se v tiskárnách zabývala specializovaná pracoviště nazývaná chemigrafie či zinkografie. Tiskové štočky byly charakteristické nejenom pro knihtisk, ale využíval je a doposud využívá také flexotisk, kde se původně jednalo o štočky gumové a v současnosti plastové, a v podstatě rovněž tampónový tisk, u kterého ovšem nejsou tiskové formy označovány slovem štoček, ale termínem klišé, pocházejícím z francouzštiny. Tolik tedy krátký exkurz do historie, protože v současné době, kdy knihtisk z našich tiskáren už v podstatě vymizel, už mnozí mladší pracovníci ani nevědí, k čemu štočky původně sloužily. Při výrobě ražebních štočků byl zinek nahrazen hořčíkem především z ekologických důvodů. Likvidace odpadu po leptání zinku byla totiž velice složitá a nákladná. Odpadní leptací roztok musel být nejprve zpracován na sušinu, která byla následně spalována ve fluidních pecích, což byl velice nákladný proces. S leptáním hořčíku začala firma Rpress počátkem devadesátých let minulého století jako první u nás. Na základě předběžných neoficiálních rozborů, ze kterých vyplývalo, že odpad vznikající při leptání tohoto kovu je v podstatě kvalitní hnojivo, dovezla potřebnou technologii z Německa. Když pak byly na pražské VŠCHT provedeny oficiální testy a rozbory, bylo potvrzeno, že po neutralizaci tento odpad představuje vhodnou přísadu do kompostů.